Tribute to Independence
Koncert s programem, složeným téměř výhradně z amerických autorů (výjimku tvořilo pouze Beethovenovo Aleluja) měl být oslavou nejvíce uctívaného amerického svátku s dlouhou tradicí – přijetí Deklarace nezávislosti.
Tomuto záměru jsme dostáli dokonale – americká hymna v úvodu, slavnostní řeč velvyslance USA a jeho přítomnost v sále do závěrečných oslav úspěšného koncertu, ale zejména silná a symfoniky procítěně podaná hudba, podporovaná nakažlivě nadšeným sborem Jeremyho Winstona. Sbor měl ostatně největší úspěch, ne snad pro perfektní intonování a hlasový fond, ale právě pro bezprostřední elán a radost, se kterými k jednotlivým skladbám přistupoval.
Jako balzám pak uprostřed dění působila Nadalin Bobbyho Shewa, kterou tak suverénně rozněžnil publikum šéf orchestru a celého festivalu, trumpetista Jan Hasenöhrl. O to silnější byl potom závěrečný finiš sboru, který zvedl svými evergreenovými gospelovými přídavky lidi ze sedadel. Kdo přišel, rozhodně nechyboval. Pokud byste je chtěli slyšet ještě jednou, musíte za nimi v neděli do Kutné Hory, kde roztřesou klenbu Chrámu sv. Barbory.
A na závěr vám prozradím ještě jednu zajímavost. Americký velvyslanec Andrew Schapiro je velký sympaťák s mimořádným hudebním cítěním, smyslem pro humor a výborným vztahem k lidem, se kterými přijde do styku, což platí i o jeho ženě Tamar. Jeho přítomnost a aktivní zapojení do dění, ať už při setkání s produkcí, dirigentem, sbormistrem nebo neformální klábosení v šatně sboru, sice nadělalo poněkud starostí jeho ochrance, ale včerejšímu koncertu dodalo slušnou dávku třpytivého lesku.
Autor textu: JUDr. Jan Hodoušek
