Branford Marsalis
Branford Marsalis, oceněný titulem NEA Jazz Master a cenou Grammy® jako saxofonista a nominovaný na cenu Tony jako skladatel, je jedním z nejoceňovanějších instrumentalistů naší doby. Trojnásobný vítěz cen Grammy® neustále rozvíjí své schopnosti jako hudebník, skladatel a šéf Marsalis Music, hudebního vydavatelství, které založil v roce 2002 a jež mu umožnilo vydávat jak vlastní projekty, tak nahrávky uznávaných umělců i nejslibnějších nových talentů na poli světového jazzu.
Marsalis debutoval na Broadwayi jako skladatel původní hudby pro obnovené uvedení hry Augusta Wilsona „Ploty“, jež získalo cenu Tony®. Marsalis byl za svou účast v projektu nominován na cenu Tony v kategorii „Nejlepší původní tvorba (hudba a/nebo text) pro divadlo“ a také na cenu 2010 Drama Desk Award® za „výjimečnou hudbu pro divadlo“. Na základě těchto úspěchů získal nabídku napsat hudbu pro broadwayskou premiéru hry „Vrchol hory“ („The Mountaintop“), kde zazářili Samuel Jackson a Angela Bassettová.
Jako vedoucí člen jednoho z nejvýznamnějších současných jazzových kvartet, vystupující zároveň často s klasickými ansámbly, je Branford velmi vyhledávaným sólistou, který má na kontě vystoupení se slavnými orchestry jako je chicagská, detroitská, düsseldorfská filharmonie či Boston Pops, a jehož repertoár, zahrnující díla Coplanda, Debussyho, Glazunova, Iberta, Mahlera, Milhauda, Rorema či Vaughna Williamse, se neustále rozšiřuje. Vzhledem ke svému sklonu k vizionářství a inovativnosti vyhledává nová díla současných klasických hudebních skladatelů, jež mu přinášejí nové výzvy, jako jsou skladby skotské skladatelky Sally Beamishové, kterou Branfordova interpretace její skladby „Představa zvuku slunce na kameni“ („The Imagined Sound of Sun on Stone“) na North Sea Jazz Festivalu v roce 2006 inspirovala k přepracování skladby, na níž právě pracovala – „Pod křídly skály”(„Under the Wing of the Rock“, kterou pak Marsalis premiérově předvedl v lednu 2009 na festivalu Celtic Connections v domovské zemi Sally Beamishové – Skotsku. Poté, co v létě 2010 poprvé vystoupil s newyorskou filharmonií, byl Marsalis znovu přizván, aby se ujal sólových partů během série koncertů v letech 2010-2011, kde jednoznačně prokázal svou všestrannost a mistrovství a dodal repertoáru „elegantní vyrovnanost a ohebný tón… i nenucenou brilantnost” (New York Times).
V roce 2011 udělil Národní nadační fond pro umění Marsalisově rodině prestižní ocenění Jazz Masters jako poctu a poděkování rodině, o níž New York Times píší jako o „nejlegendárnější jazzové dynastii“, a jež vyryla nesmazatelnou stopu, individuálně i společně, do dějin a budoucnosti jazzu – typicky americké umělecké formy.
Kvartet Branforda Marsalise posouvá na disku Four MFs Playin’ Tun, dostupném od srpna 2012, limity hudebních dobrodružství i kompaktnosti. Jde o první nahrávku této úzce spolupracující kapely s elektrizujícím mladým bubeníkem, který se stal členem kapely před třemi lety. Výsledkem je svižné, jiskřící album, na němž najdeme odvážné původní skladby přímo od členů kapely, klasiku od Theloniouse Monka a jednu skladbu z roku 1930. Na nahrávce se mísí krásné a jemné baladické zvuky Eternal, vydaného v roce 2004, s extatickými kontrasty kritikou opěvovaného Braggtownu. Jinak řečeno, je možné, že právě tohle je ten doposud nejdokonalejší hudební výsledek Branford Marsalis Quartetu.
Poté, co si vydobyl uznání svou spoluprací s Art Blakey's Jazz Messengers kvintetem svého bratra Wyntona v raných 80. letech, Marsalis hrál a nahrával s největšími legendami jazzu včetně Milese Davise, Dizzyho Gillespie, Herbieho Hancocka či Sonnyho Rollinse. Spolupracoval také s nejrůznějšími umělci jako je Sting, Grateful Dead a Bruce Hornsby. Šíři jeho záběru odráží jeho experiment s fimem, rádiem a televizí, včetně jeho dvouletého funkčního období na pozici hudebního vedoucího The Tonight Show s Jayem Lenem v raných 90. letech. Marsalis také hrál v populárních filmech, jako Vyhoď máti z vlaku či Blázinec ve škole, složil a nahrál hudbu k filmu Mý nejlepší blues a dalším filmům a vystupoval v programu Jazz Set Národního rozhlasu (National Public Radio).
Marsalis mění budoucnost jazzu i v přednáškových sálech. O své znalosti se dělil na univerzitách jako Michiganská či Sanfranciská státní univerzita, Stanfordská univerzita či Univerzita Severní Karolina. Celý jeho kvartet se účastnil inovativního rezidenčního programu v kampusu NCCU. Kromě toho přináší také nový přístup v jazzovém vzdělání studentům hudby a posluchačům středních a vysokých škol díky program Marsalis Jams – interaktivnímu programu, který sám navrhl a v jehož rámci jsou uváděny koncertní program či jamy významných jazzových ansámblů prostřednictvím mini-rezidencí. Marsalis Jams proběhly v kampusech na Severovýchodě, a na Berklee College of Music se ustálily jako pravidelný program Marsalis Berklee Jams series.
Po hurikánu Katrina spojil Branford Marsalis jako rodák z New Orleansu síly se svým přítelem Harrym Connickem Jr. a společně založili New Orleans Habitat Musicians' Village – novou komunitu v historické neworleanské čtvrti Upper Ninth Ward, jež poskytuje nové domovy odsunutým obyvatelům, včetně hudebníků a jejich rodin. V centru Musicians Village stojí Hudební centrum Ellise Marsalise – instituce poskytující koncertní prostory, učebny i zkušebny a nahrávací studio.
Ať už je zrovna na scéně, ve studio, ať přednáší, nebo pečuje o komunitu, zosobňuje Branford Marsalis vždy oddanost hudbě a odhodlání hudbu společensky prosazovat.
*
Branford Marsalis jde za svým cílem. Už od úspěšných začátků jako saxofonista který dokázal do jazzu vnést novou energii a přilákat nové publikum, dále tříbí a rozvíjí svůj talent a horizonty jako hudební skladatel a učitel – zosobnění umělecké excelence 21. století.
Branford vyrostl v jedné ze zámožných čtvrtí New Orleansu jako nejstarší syn pianisty a profesora hudby Ellise Marsalise, jenž kromě Branforda k hudbě vedl i jeho sourozence - Wyntona, Delfeaye a Jasona. Svůj první nástroj, klarinet, vyměnil Branford později, když začal jako teenager hrát v místních kapelách, za tenorsaxofon a sopránsaxofon. Když nastoupil na vysokou školu, dovedla jej jeho narůstající fascinace jazzem k prvním prestižním spolupracím, například s legendárním trumpetistou Clarkem Terrym, i ke hraní - spolu se svým bratrem Wyntonem – v legendárních Jazz Messengers Arta Blakeyho. Když oba bratři od kapely odešli a založili Kvintet Wyntona Marsalise, znamenalo to zrod nové hvězdy ve světě nekompromisního akustického jazzu. V roce 1986 založil Branford svůj vlastní kvartet, jenž – s výjimkou krátkých pauz v prvních letech – dodnes zůstává nejdůležitější platformou jeho hudebního vyjádření. Kvartet Branforda Marsalise, vyhlášený telepatickým propojením svých neuvěřitelně sehraných členů, rozsáhlým repertoárem původní hudby, charakteristické výraznými melodiemi a provokativními formami, a nenapodobitelným kouzlem, jež prostupuje jeho živá vystoupení i nahrávky, představuje dlouhodobě jakýsi standart, s nímž jsou poměřovány všechny ostatní podobné ansámbly. Jeho poslední nahrávka, Four MFs Playin’ Tunes, byla v roce 2012 jmenována Nejlepším jazzovým albem na iTunes.
Branfordovo hudební působení se nicméně neomezuje na vystoupení s kvartetem. Jako host koncertoval také s mnoha hudebními giganty včetně Milese Davise, Dizzyho Gillespieho, Herbieho Hancocka či Sonnyho Rollinse a exceloval v duetech s několika významnými pianisty, včetně svého přítele z dětství, Harryho Connicka Jr, a dlouholetého pianisty svého kvartetu, Joeyho Calderazza. Branfordův první sólový concert v Katedrále Boží lásky v San Franciscu je zdokumentován na jeho poslední nahrávce, In My Solitude.
V roce 2002 založil Branford hudební vydavatelství Marsalis Music label, jež pod jeho vedením dokumentuje jak jeho vlastní tvorbu, tak talentované nové hvězdy, jako Miguel Zenon, či pozapomenuté legendy jako je jeden z Branfordových učitelů, Alvin Batiste. Branford sdílí své umění také jako učitel. Rozsáhlou spolupráci navázal s Michiganskou státní univerzitou, Státní univerzitou v San Franciscu či s Univerzitou Severní Karolina. Vede také hudební dílny napříč Spojenými státy i po celém světě.
Vážná hudba hraje v Branfordově hudebním světě stále důležitější roli. Často vystupuje s nejlepšími symfonickými orchestry, ať už jde o filharmonii v Chicagu, Detroitu, Düsseldorfu, New Yorku, či filharmonii Severní Karoliny, s repertoárem, jenž zahrnuje díla Coplanda, Debussyho, Glazunova, Iberta, Mahlera, Milhauda, Rorema, Vaughna Williamse, Villa‐Lobose či Sally Beamishové (jež přepracovala svou právě vznikající skladbu, „Pod křídlem skály” pro Branfordův saxofon poté, co jej slyšela hrát jednu ze svých starších skladeb). V letech 2012-13 působil také jako kreativní ředitel festivalu Cincinnati Symphony’s Ascent.
Také Broadway se stal dějištěm skvělých Branfordových výkonů. Jeho první práce, původní hudba pro znovuuvedení hry Augusta Wilsona Ploty, získala cenu Drama Desk za mimořádnou hudbu pro divadlo a nominaci na cenu Tony za nejlepší původní partituru pro divadlo. Branford také napsal hudbu ke hře Vrchol hory, v níž zazářili Samuel L. Jackson a Angela Bassettová, a působil jako hudební kurátor pro znovuuvedení muzikálu Vychováni na slunci v roce 2014. Branfordovy příspěvky filmovému plátnu zahrnují původní hudbu pro Mý lepší blues a role ve filmech Blázinec ve škole a Vyhoď máti z vlaku. Nějakou dobu Branford vystupoval také na turné se Stingem, spolupracoval s Grateful Dead a Brucem Hornsbym, působil jako hudební vedoucí pořadu The Tonight Show Starring, moderovaného Jayem Lenem, a hostoval v Jazz Setu Národního rozhlasu.
Díky širokému záběru a kvalitě těchto rozličných aktivit je Branford stálicí na poli jazzu i klasické hudby. Jeho snaha pomoci městu New Orleans postavit se na nohy po pustošícím zásahu hurikánu Katrina ukazují, že jde o umělce s neobvyklým sociálním cítěním a společenskou vizí. Spolu s Harry Connickem Jr. a organizací New Orleans Habitat for Humanity Branford navrhl a pomohl realizovat The Musicians Village, komunitu ve čtvrti Upper Ninth Ward, jež poskytuje domov hudebníkům i dalším obyvatelům New Orleans, kteří přišli o střechu nad hlavou. V centru The Musicians Village stojí Hudební centrum Ellise Marsalise, komunitní centrum zaměřené na uchování bohatého neworleanského hudebního dědictví, kde najdeme prostory pro hudební vystoupení, učebny i nahrávací studio.
Někdo může hudební úspěch Branforda Marsalise poměřovat jeho nesčetnými cenami, včetně tří cen Grammy a ocenění Jazz Master (jež získal spolu s otcem a bratry), uděleného Národním nadačním fondem pro umění. Pro Branforda jsou to však pouhé zastávky na daleké cestě, jež nepochybně patří k nejvíce fascinujícím životním poutím v hudebních dějinách.
