Buddy Rich Bigband
Dvě desítky let (1966–1987), během nichž Buddy Rich vedl svůj dnes „NECHVALNĚ“ proslulý big band, byly jedním z nejvýraznějších období v dějinách big bandů. Kapela nastavila standard, jakému se ostatní putovní bandy této doby dokázaly jen málokdy vyrovnat, a to zkrátka především díky Buddyho neuvěřitelnému bubenickému talentu.
Za ty dlouhé roky jsem se zúčastnil celé řady jejích koncertů, hraných naživo i nahrávaných, a protože jsem v kapele působil už od jejích začátků v roce 1966, hrála její hudba vždycky velkou roli v mém srdci a je nepochybně jedním z hlavních pilířů mého osobního vývoje jako profesionálního muzikanta. I když jsem hrál i v několika dalších kapelách (Tommyho Dorseye, Woodyho Hermana, Maynarda Fergusona, Bennyho Goodmana, Louise Bellsona, Toshika Akiyoshiho či Terryho Gibbse), žádná pro mě osobně nebyla lepší než ta Buddyho. Každý večer přinášel nové vzrušení, protože jsme se pokaždé, když jsme hráli, snažili vyhovět Buddyho očekáváním na 110%.
Když mě napadlo uspořádat tenhle koncert, říkal jsem si, že získám-li pro společné představení některé významné bývalé hráče, prospěje to celku nejenom po hudební stránce, ale bude to i něco jako setkání spřízněných duší. Za ty roky prošlo samozřejmě řadami kapely velké množství hudebníků, já jsem ale chtěl kontaktovat některé z těch, kteří tam byli se mnou už před oněmi asi padesáti lety. S trumpetistou Chuckem Findleyem jsem se setkal, když mi bylo 14 let a hrál jsem v Dorseyově kapele s jeho starším bratrem Bobbym. Později jsem ho slyšel hrát v Clevelandu s bluesovou kapelou a byl jsem ohromen jeho schopnostmi, které prokazoval už ve svém útlém věku. Doporučil jsem ho Buddymu a zbytek už jsou dějiny. Saxofonisté Andy Fusco, Pat LaBarbera a Charles Owens nebyli součástí kapely ve stejné době jako já, ale zblízka sledovali mých 21 měsíců s Buddym. Hrál jsem s Patem a Charlesem za tu dobu mnohokrát a věděl jsem, že budou dobrým doplněním této sestavy. Zbývala však otázka, co s bicími. Který smrtelník si jen na tuhle roli mohl troufnout? Nikdo, nikdo, nikdo. nehraje jako Buddy Rich. Ani ne skoro stejně jako on. Během předchozích koncertů jsem spolupracoval s těmi nejlepšími, jako je Peter Erskine nebo Dave Weckl, kteří všichni předvedli u bicích skvělé výkony. Tentokrát jsme na základě mnoha doporučení přizvali bývalého hráče Journey, Steva Smithe. A doporučení byla oprávněná! Podle mého názoru se Steve blíží Buddymu tolik, jak je to jen v jeho lidských silách možné.
Všechny skladby, které v průběhu koncertu zazní, byly provedeny a nahrány různými kapelami Buddyho Riche. Zařadili jsme mnohé z těch nejslavnějších kousků od Billa Holmana, Boba Florence či Petera Myerse a samozřejmě skvělé úpravy Channel One Suite a West Side Story od Billa Reddieho. Doufáme, že si koncert užijete stejně jako my.
Bobby Shew
